Astronauti ve vesmíru nejsou ve stavu beztíže kvůli nulové gravitaci, ale díky neustálému volnému pádu

Astronauti i satelity obíhají Zemi tak, že neustále padají

Velmi častým mýtem je, že když se astronauti dostanou třeba ne Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) a uvnitř se vznášejí, tak že na ně nepůsobí žádná gravitace. Není to ale tak úplně pravda. Gravitace jednak působí i na nekonečnou vzdálenost, takže jsme vždy pod nějakým jejím vlivem, ale co je důležitější, satelity, vesmírné stanice i astronauti obíhají Zemi tak, že neustále padají, jen se holt do té Země ne a ne trefit.

Pocit beztíže tak není způsobem tím, že na astronauty nepůsobí gravitační zrychlení, ale tím, že během volného pádu neexistuje naše „váha“, tedy protisíla, což je nehybná země nebo podlaha, po které chodíme.

V neustálém volném pádu jsou tak nejenom astronauti, ale také stanice, které Zemi obíhají. Tyto stanice se drží na oběžné dráze ne díky nulové gravitaci, ale díky rychlosti, která je přesně spočítaná tak, aby tyto stanice neunikly zemské gravitaci, ale aby zároveň nespadly na naši planetu.

Stavu beztíže můžeme krátkodobě dosáhnout i v letadle, které letí po parabolické dráze. V určitou chvíli se letadlo i jeho obsah dostane do stavu beztíže, ale není to nedostatkem gravitace (která je vlastně pořád stejná), ale dráhou letu: