V nulové gravitaci je oheň modrý a kulatý

Jak vlastně funguje oheň?

Pro oheň jsou potřeba 3 základní složky: teplo, oxidant (typicky kyslík) a palivo. Když zapálíme třeba svíčku, tak vidíme, že plamen má tvar zhruba prodloužené kapky. Je to zapříčiněno tím, že jak knot hoří, tak zahřívá vzduch ve svém okolí. Gravitace přitáhne cokoliv s vyšší hustotou, takže lehčí teplý vzduch vystoupá vzhůru a opustí okolí ohně. To se hodí, protože tak udělá místo pro čerstvý vzduch bohatý na kyslík. Tomuto procesu stoupání teplého vzduchu se říká konvekce, a díky němu oheň hoří nahoru a třepotá se. Takto to pokračuje, dokud nedojde palivo a oheň nezhasne.

V nulové gravitaci ale oheň funguje jinak, a má tedy i jiný tvar i barvu. Ve vesmírných stanicích má oheň kulatý tvar a je modrý. Bez gravitace nefunguje konvekce, takže nefunguje výměna horkého a studeného vzduchu. Horký vzduch tak nestoupá, jako na Zemi, což znamená, že oheň má tvar koule. Protože tento vyhořelý vzduch zůstává v okolí ohně, tak se ani nenahrazuje vzduchem čerstvým.

V praxi tak je i oheň slabší, studenější a modrý (tedy má barvu, jako ve spodní části svíčky, kde je nejslabší). Dlouhodobě hoří vlastně jen díky tomu, že ve vesmírných stanicích fungují ventilátory, které vzduchem hýbají. Pokud by byl vzduch nehybný, tak by ani oheň nehořel moc dlouho, a zhasl by hned, jak by v jeho blízkém okolí došel kyslík.